Střípky z muzea

   COOP:

Prvním typem družstev na našem území byla spotřební družstva. V roce 1847 byl v Praze založen "Pražský potravní a spořitelní spolek". Po Pražském potravním a spořitelním spolku byl ještě téhož roku založen spolek s obdobnou činností v Liberci a v roce 1848 vznikl ještě jeden potravní spolek v Praze.

Za první republiky docházelo k rozšiřování sítě prodejen spotřebních družstev. Slučováním desítek malých lokálních spotřebních družstev do větších celků byla vytvářena obvodní a oblastní družstva. Vznikla silná centra spotřebních družstev například v Brně, Liberci, Plzni, Praze, Prostějově a Ostravě. Velice důležité místo v rámci hospodářské činnosti spotřebního družstevnictví zaujímala Velkonákupní společnost družstev (VDP), která byla pro družstva hlavním dodavatelem potravinářského a průmyslového zboží.

Podle údajů Státního statistického úřadu bylo na počátku 30. let 20. století v Československu 1 474 spotřebních družstev, která měla 910 705 členů a 4 952 prodejen.

Druhá světová válka a okupace republiky znamenaly tvrdý zásah do družstevního dění. Družstva byla podřízena potřebám nacistického válečného hospodářství.

Po druhé světové válce došlo k ustavení centrály sjednoceného družstevního hnutí. Již v květnu 1945 v zastoupení všech stávajících družstevních svazů byly položeny základy jednotné družstevní organizace - Ústřední rady družstev.

Únor 1948 znamenal konec demokratického vývoje. Na základě zákona o ÚRD z 24. 7. 1948, se stala Ústřední rada družstev – ÚRD - vrcholnou organizací sjednoceného družstevnictví, jejichž členství bylo v ÚRD povinné. Pro jednotlivá odvětví zřídila ÚRD samostatné odbory. Do poválečného rozvoje spotřebních družstev zasáhla v letech 1949 - 195O socializace obchodu a v roce 1950 rozhodnutí orgánů KSČ přizpůsobit organizaci spotřebních družstev politickému uspořádání státu. V první etapě vznikala tzv. SELPA se svazem v každém okrese (tato struktura byla pro československé podmínky zcela nevyhovující). V další fázi pak vzniklo v každém okrese spotřební družstvo s názvem Jednota. Tyto zásahy znamenaly zánik původních družstev s dlouholetou tradicí v přirozených regionech. V rámci nařízené reorganizace v roce 1952 bylo spotřební družstevnictví donuceno předat ve městech prakticky všechny své prodejny státnímu obchodu do konce roku 1952. Takto bylo "delimitováno" 15 683 městských prosperujících prodejen. Od státního obchodu převzala družstva 5 920 většinou nerentabilních venkovských prodejen. Spotřební družstevnictví se stalo obchodní soustavou zásobující převážně venkov. Podstatně se změnil i počet a struktura maloobchodních provozoven. Do působnosti spotřebních družstev patřila i potravinářská výroba, hlavně pekárny a masné výrobny. Socializací soukromých hostinců na venkově a převzetím restaurací od komunálních podniků začala spotřební družstva budovat od základů novou oblast své činnosti. Další novinkou v jejich činnosti   se stal také výkup zemědělských produktů.

V roce 1952 byl ustaven Ústřední svaz spotřebních družstev v Praze (ÚSSD) a v krajích krajské svazy. Začátkem roku 1964 získala spotřební družstva opět možnost zřizovat ve městech svoje prodejny a restaurace a začala soutěžit se státním obchodem. Osvědčenou formou zásobování obyvatelstva v odlehlých místech se staly pojízdné prodejny. Spotřební družstva začala podnikat i v oblasti cestovního ruchu. V roce 1964 byla zřízena družstevní cestovní kancelář Rekrea, jako účelové zařízení Ústředního svazu spotřebních družstev.

Listopad 1989 uzavřel tuto čtyřicetiletou smutnou kapitolu z dějin spotřebního družstevnictví.

   Kulturní družstva:

Na území bývalého Československa rozvíjely svoji činnost desítky různých výchovných, uměleckých a zábavních družstev, družstev pro turistiku, družstevních divadel, biografů, vydavatelství apod. Například v roce 1937 bylo v této kategorii evidováno 133 různých družstev. Nejznámějším z nich bylo Družstvo Národního divadla v Praze - „Zlatá kaplička“, které bylo založeno v roce 1880 pod názvem „Vlastenecká společnost“. Jako družstvo ve smyslu společenstevního zákona bylo zapsáno v březnu roku 1888. Předmět činnosti družstva podle schválených stanov zněl: „…aby členové poskytujíce sobě vzájemného úvěru společně vedli správu Královského českého národního divadla v Praze, jakož i po případě jiného českého divadla v policejním obvodu pražském“. Početnou řadu mezi kulturními družstvy tvořila také družstva vydavatelská, z nichž nejznámějším bylo družstvo Družstevní práce, které vzniklo v roce 1922 jako družstvo spisovatelů, hudebních i výtvarných umělců, ale také znalců a milovníků umění z řad široké veřejnosti. Z ostatních zajímavých oblastí činnosti kulturních družstev uveďme jako příklad České filharmonické družstvo, Chrámové družstvo, Aviatické družstvo, Sklářské družstvo a právem sem náleží i takové rarity jako Pražská zoologická zahrada, Rozhledna na Petříně v Praze a s velkou mírou nadsázky do kategorie kulturních družstev můžeme zařadit i Družstva Dělnických a Lidových domů, která vznikala z potřeby vytvořit středisko místního kulturního, politického a družstevního života. Většina kulturních a osvětových družstev skončila, respektive jejich činnost byla ukončena po roce 1948.

   T.G.Masaryk v Odipu a budova ODIP v Praze 6:


Odip, výrobní orthopedické družstvo invalidů v Praze má dlouholetou tradici včetně období za První republiky od roku 1918. Družstvo Odip zásobovalo také nemocnice svými vyrobenými přístroji. Družstvo se zabývalo také přípravky a výrobky pro válečné poškozence z první světové války. Zaměstnávalo velký počet těžkých, beznohých a jinak válkou postižených válečných invalidů, kteří měli v družstvu trvale zabezpečenou existenci. Bylo propojeno s veterány z řad legionářů a sokolů, kteří byli vysokou společenskou prestiž a zásluhy na vzniku státu, čehož si velmi vážil prezident T. G. Masaryk. Počátky založení družstva ODIP nesly těžkosti. Ještě za monarchie někteří zakladatelé Odipu přišli do Jedličkova ústavu (například František Lehr, Alois Lupínek, Václav Boháček), aby se zde naučili pracovat na protézách a ortopedických pomůckách. Přišli zde s nápadem, že by mohli založit vlastní ortopedické družstvo, tento nápad se ovšem velmi nelíbil profesoru Jedličkovi, který si jeho realizaci nepřál. Profesor Jedlička se dokonce postavil proti zastoupení válečných invalidů, zaměstnanců ústavu, v kuratoriu. Válečný invalida byl i v ústavu stále vojínem a byl tudíž Rakouskou monarchií považován za méně váženého člověka, který kvůli zranění nemůže bránit monarchii.



   foto MUDr. F. C. Kampelík:

Povoláním lékař, patří k postavám českého národně politického a kulturního života i hospodářského snažení první poloviny 19. století. Záběr jeho životního díla byl velice široký a rozmanitý. Projevoval živý zájem o všechny problémy kulturního, politického, hospodářského a sociálního dění, jak je s sebou přinášel nástup tržního mechanismu, vznik buržoazní společnosti u nás a emancipační zápas českého národa. Pohotově reagoval na podněty a potřeby nové české společnosti a snažil se nacházet řešení jejích problémů. Do dějin českého družstevnictví se F. C. Kampelík zapsal hlavně jako jeden z předních průkopníků a propagátorů svépomocných úvěrních družstev (po něm nazývány kampeličky) a v paměti národa je zapsán jako zakladatel drobného lidového peněžnictví. Za jeden z hlavních prostředků vedoucích ke zlepšení tíživé sociální situace na českém venkově považoval soustřeďování drobných úspor v úvěrních spolcích. Ve svých projektech vypracoval konkrétní schéma funkce, organizace a činnosti vesnických úvěrních družstev. Používal dodnes známé heslo "Co jednomu nemožno, to všem dohromady snadno". Ve svých spisech Kampelík horoval jednak pro slovanskou ideu, jednak si všímal politiky a praktických potřeb lidí. Napsal řadu prací, některé i veršem (U hrobu urozeného pana Julia Urbana, rytíře ze Švábenova, Franklinova pokladnice aj.). Podle módy své doby psal i mravoučné a naučné spisy (Krása a výbornosť českoslovanského jazyka, Obrana českého jazyka proti utrhačům a odpůrcům, Duch ústavy vůbec čili v čem záleží konstituce). Také překládal povídky (Cyril Slavotýnský aj.). Zároveň přispíval do mnoha časopisů (Časopis českého muzea, Květy, Česká Včela, Dělnické noviny aj.). V roce 1868 založil rolnicko-průmyslový list Přemysl, jenž brzy zanikl.

   Zpravodaj VDP 1939:

Historie Velkonákupní společnosti družstev se začala psát v roce 1908, kdy byla ustavena veřejná obchodní společnost pod názvem: "Dělnická nákupní a výrobní společnost Jaroš a spol". Již o rok později byla provedena reorganizace na společnost s ručením omezeným a v roce 1912 byl změněn název na Velkonákupní společnost konsumních družstev v Praze - zkratka VDP. Tento název byl v roce 1928 upraven na Velkonákupní společnost družstev, přičemž zkratka VDP, zůstala v platnosti. Členskou základnu VDP tvořila zpočátku pouze spotřební družstva, později se jejími členy stala i družstva výrobní, stavební, spořitelní a další. Činnost VDP byla od jejího vzniku zaměřena na nákup, prodej, zprostředkování prodeje a výrobu. Jedním z prvních produktů, se kterými společnost obchodovala, byly zápalky a není jistě bez zajímavosti, že autorem malované etikety těchto zápalek byl známý český malíř Mikoláš Aleš. Ze skromných počátků vyrostl do začátku 20. let 20. století úspěšně prosperující podnik, toho druhu největší v celé tehdejší Československé republice, který postupně vybudoval rozsáhlou síť výrobních podniků a továren. Značka VDP byla známá nejen v naší republice, ale i v zahraničí. V polovině 20. let 20. století byl vedením VDP zakoupen pozemek v Praze na Těšnově, kde v období – od března roku 1927 do prosince roku následujícího byla vybudována nová administrativní budova tzv. palác VDP. Vedle ústřední správy se v budově dále nacházela výrobna prádla, sklady textilního oddělení a domácích potřeb, vzorkové sklady a několik bytů pro zaměstnance. (Tento neoklasicistní objekt, postavený podle plánů architekta Adolfa Foehra, je nyní součástí památkové rezervace hlavního města Prahy. V současné době zde sídlí Družstevní Asociace ČR a má zde svůj prostor také Muzeum družstevnictví).

   1. družstevní zákon, první centrály:
 

Rozrůstání „družstevní sítě“ si postupem doby vynutilo potřebnou legislativní základnu. Zároveň s vývojem družstevnictví na území naší dnešní republiky tak probíhal i vývoj legislativy, upravující postavení a působení družstev. Jako samostatné odvětví se však družstevní právo u nás nevyvinulo. Bylo obvykle přičleňováno jako určitá specializace k právu obchodnímu nebo občanskému. První družstva, která zde vznikala, byla v podstatě svépomocnými a ochrannými organizacemi sociálně nejslabších vrstev. Byly něčím zcela novým v tehdejším hospodářském systému, s čím existující právní řád nepočítal. Nově vznikající družstevní útvary, pro které právní řád neměl specifickou normu, se tedy musely přizpůsobit stávajícím právním normám. Družstva byla proto zakládána z právního hlediska ve formě „výdělečných spolků“, podle císařského patentu z roku 1852 č. 253 Říšského zákoníku. Ten však byl pro družstva značně nevýhodný, neboť družstvo mohlo vzniknout jedině po udělení koncese státním orgánem. Zákon č. 70 Říšského zákoníku z roku 1873 o společenstvech pro napomáhání živnosti a hospodářství, později nazývaný Zákon o výdělkových hospodářských společenstvech, byl na území naší dnešní republiky prvním samostatným zákonem o družstvech a sehrál významnou roli při organizování a rozšiřování družstevního hnutí v různých oborech hospodářského života. Stal se legislativní základnou pro všechna družstva. Za první družstevní centrálu na našem území je považována Jednota českých hospodářských společenstev v království českém, založená již na sklonku 19. století, v roce 1896 v Praze. Po ní následovalo na přelomu 19. a 20. století pouze několik málo centrál jako například v r. 1908 Ústřední svaz českoslovanských konzumních, výrobních a hospodářských družstev v Praze. Potřeba vytvářet vlastní odvětvová ústředí se projevila až po roce 1918 a souvisela s mohutným nárůstem počtu družstev.

   Krteček z družstva Moravská ústředna Brno - americký astronaut Andrew J. Feustel do vesmíru / Miloš Zeman do Číny:

Hračky s krtečkem tradičně vyrábí družstvo Moravská ústředna Brno. MÚB má tradice založení od roku 1909. Byla založena 19. 6. 1909 v hotelu Slavie v Brně pod názvem „Moravská ústředna pro lidový průmysl umělecký, zapsané společenstvo s ručením omezeným“. Zakládajícími členy byli architekt Dušan Jurkovič (vnuk Samuela Jurkoviče – zakladatele Spolku gazdovského v Sobotišti, prvního úvěrového družstva na evropském kontinentu a spoluzakladatele Matice slovenské), akademický malíř Alois Jaroněk a obchodníci p. Zöllner, p. Lamplota a p. Lužný. Po roce 1948 byla Moravská ústředna vzorovým družstvem umělecké výroby. Mělo bohatý sortiment výrobků (konfekce, vyšívání, ruční pletení, zpracování výrobních porostů, cpané hračky). Roku 1969 se poprvé zúčastnilo mezinárodního veletrhu hraček v Norimberku. Po roce 1989 došlo k zúžení počtu výrobních oborů a hračky a dámská lehká konfekce se staly nosným sortimentem. Roku 1992 došlo k transformaci družstva. Dnes je Moravská ústředna Brno největším výrobcem textilních a plyšových hraček v ČR a SR a vyváží do více než 20 zemí světa. MÚB je také nejstarším členem Svazu českých a moravských výrobních družstev. Roku 2014 prezident Miloš Zeman přivezl českého krtečka do Číny a roku 2018 použil americký astronaut Andrew Feustel na své misi krtečka jako indikátora stavu beztíže.



    Kalendář české vesnice 1948:

Kalendář české vesnice je publikace, která má 170 stran, vydal jej sekretariát ÚV KSČ, obsahuje reklamy na firmu Baťa, Agrostroj, Vinařsko-ovocnické družstvo ve Znojmě, Kampeličky aj., zabývá se např. v článku prof. I. Janušina Pšenicí v SSSR. Obsahuje samotný kalendář se svátky a záznamy, rady či pranostiky s bohatými ilustracemi. Je to poslední kalendář vydaný před násilnou kolektivizací. Kolektivizace začala brzy po komunistickém převratu v únoru 1948. Otázka pozemkové reformy patřila po druhé světové válce mezi nejdůležitější a Komunistická strana Československa jí dokázala využít – komunisté před rokem 1948 tvrdili, že ke kolektivizaci v Československu nedojde, komunistický ministr zemědělství Július Ďuriš však zároveň připravoval zákony, na jejichž základě pak kolektivizace byla prováděna.

 

ADRESÁŘ ČLEN

• SČMBD
• SČMVD
• SČMSD
• ZSČR

SEKCE S DOKUMENTY

• Družstevní Asociace ČR
• Legislativa
• Mezinárodní vztahy
• Výchovně vzdělávací komise
• Sociální ekonomika
• Archív dokumentů

© Copyright 2015 Družstevní Asociace ČR
Webdesign, programming, webhosting MagicHouse s.r.o.