Svaz českých a moravských výrobních družstev
Zemědělský svaz České republiky
Svaz českých a moravských bytových družstev
Svaz českých a moravských spotřebních družstevInvalidé - dnes se tento pojem příliš nepoužívá, ale byli a jsou to lidé se zdravotním postižením, o kterých si mnozí zdraví myslí, že jsou to buď jen vozíčkáři, nebo prostě lidé, kteří jsou z pracovního procesu vyloučeni svým hendikepem. Vždyť oni mají invalidní důchod, tak, co by ještě chtěli. Dříve to se svým uplatněním opravdu neměli lehké. Ale například naše družstvo Důbrava ve Valašských Kloboukách, které ani ve svém názvu nemá přímo pojem „družstvo invalidů“, zaměstnávalo více než 50% pracovníků zdravotně postižených a zdravotně znevýhodněných (dříve ty se „změněnou pracovní schopností) už od svého vzniku od roku 1961. Mělo za úkol poskytnout práci v regionu Valašska, kde život nikdy nebyl lehký a dojíždění za prací nutilo mnoho mladých odejít do větších měst.
Začátky družstva nebyly jednoduché a také pracovní podmínky vždy neodpovídaly potřebám lidí se zdravotními problémy. Přesto byli lidé rádi, že mohou chodit do práce i pro pocit, že jsou něco platní svým spolupracovníkům, že domů přinesou nějakou tu korunu a za některé z nich byli jejich rodinní příslušníci vděčni jen proto, že se jim o jejich děti nebo sourozence po 8 hodin někdo druhý postará. Kdo se s tímto problémem setkal, pochopí. A platí to i v dnešní době. Zdravotní postižení pracovníků družstva je různorodé, od pohybových problémů až po mentální postižení. S těmi, na kterých je jejich problém přímo zřetelný, většinou dovedou lidé soucítit a pomohou jim, ale hodně zdravotních problémů je skrytých a tam už záleží na okolních lidech, jak dovedou jejich situaci pochopit. Zdraví si mnohdy nedovedou představit, že obyčejné každodenní úkony mohou být pro někoho nepřekonatelnou překážkou. V družstvu je to kromě nejbližších spolupracovníků třeba mzdová účetní, mistr nebo vedoucí, kteří často pomáhají řešit problémy běžného života. Někdy musí i dojet pro pracovníka domů, když se nedostaví do práce včas. Stalo se mu něco? Má problém? Nebo prostě jen zaspal a ujel mu autobus? Řeknete si, stát přece těmto lidem pomáhá. Ano, je to pravda a pomáhá i firmám, které je zaměstnávají. Ale výsledný efekt té podpory je stejně zase v rukou lidí kolem.
Podpora státu
Způsobů podpory státu firmám zaměstnávajícím více než 50% OZP je několik. Uveďme některé z nich:
Je to příspěvek na vytvoření pracovního místa pro OZP nebo příspěvek na mzdy OZP a také podpora v odebírání výrobků, služeb a zakázek od těchto zaměstnavatelů, tzv. možnost poskytování náhradního plnění.
Pro běžný život firmy jsou důležité především poslední dva způsoby podpory. Přesto i s nimi jsou spojena různá úskalí.
Příspěvek na mzdové náklady včetně odvodů na pojistném pro každého zdravotně postiženého pracovníka je významnou pomocí, protože je pravidelný, žádá se čtvrtletně zpětně za odpracované měsíce, samozřejmě při splnění předepsaných podmínek. Jednou z těchto podmínek, stanovenou zákonem o zaměstnanosti je i vyplácet více než 80% pracovníků výplatu bezhotovostně. Řeknete si, to přece dnes není žádný problém. Jde o opatření, které by mělo zamezit okrádání vlastních zdravotně postižených pracovníků o jejich výplatu formou různých plateb za fiktivně poskytnuté služby (jazykové kurzy, masáže apod.), o čemž jste asi četli v tisku. Ale on to problém být může. Ano, i v dnešní době jsou lidé, kteří nemají mobil nebo s ním neumějí zacházet, neumí nebo fyzicky nemohou vybrat si peníze z bankomatu, dojít si na poštu v jiném městě než je jejich bydliště. Pak dochází k takovým paradoxům, jako že vás požádá na ulici vozíčkář nebo jinak postižený člověk, abyste mu z bankomatu vybrali patřičný obnos, a řekne vám i PIN, protože on se k bankomatu nemůže dostat nebo na něj nevidí nebo ho neumí obsloužit. Naše družstvo podmínku bezhotovostních výplat plní, ale s tím, že to mnoha lidem nevyhovuje, jenže si nemohou svobodně rozhodnout, jakou formou výplatu obdrží. Hotovostní forma výplaty zůstala jen těm, u nichž to jinak nejde řešit. Také nás zarazila nabídka nejmenované banky, že zdarma zřídí těmto lidem účty, vše zařídí a oni se o nic nemusí starat. Naše družstvo ji nevyužilo, protože nechtělo nutit tyto lidi ke zřízení soukromých účtů. A po uplynutí roku jsme zjistili, že firma, která na toto přistoupila, musí řešit, že najednou jsou účty zpoplatněné, protože ona ta podmínka zdarma platila jen jeden rok!
„Uzdravení“ zdravotně znevýhodněných.
Jeden z největších problémů nám i ostatním zaměstnavatelům OZP udělala novela zákona o zaměstnanosti účinná od roku 2012, které se mezi lidmi začalo říkat“ „Drábkovy Lurdy“. Kdy pan ministr Drábek podpisem novely jedním škrtem pera „uzdravil“ skupinu zdravotně znevýhodněných osob. Jsou to ti, kteří sice nedosáhnou na invalidní důchod, tzv. „ nemají dost bodů“, ale přitom mají určitá zdravotní omezení, která jim neumožňují plné pracovní uplatnění. Dřívější název „změněná pracovní schopnost“ to možná vystihoval lépe. Tito lidé se ocitli ve velkém ohrožení z hlediska udržení jejich pracovních míst. Protože firmy ztratily možnost na ně čerpat příspěvky a také si je započítávat do stavu OZP. Byla tam sice určitá přechodná doba, ale jak čas ubíhal, byli z nich najednou zdraví. No, a propusťte paní, která u vás pracuje 30 let, dělá jednoduchou práci, na kterou stačí, ale jinde by se svým výkonem neuspěla. Naše družstvo ani v těchto těžkých časech nepropustilo žádného ze svých hendikepovaných pracovníků, a to nám tímto způsobem ubyla třetina všech původních OZP. Naštěstí se časem podařilo velkým úsilím věci znalých lidí dosáhnout znovuobnovení statusu těchto osob, ale pro firmy zaměstnávající OZP to bylo složité období. I tak je ale podpora těchto lidí formou příspěvku méně než poloviční než u zaměstnaných invalidních důchodců.
Náhradní plnění
Náhradní plnění je způsob, jak nahradit povinnost každé firmy s více než 25 zaměstnanci zaměstnat zdravotně postižené osoby tak, aby jejich podíl ve firmě činil alespoň 4%. Mohou to splnit buď skutečným zaměstnáním těchto lidí nebo odebíráním výrobků, služeb či zakázek od zaměstnavatelů s více než 50% OZP. To je dáno ze zákona určeným násobkem hodnoty fakturovaných a zaplacených dodávek. Tento způsob podpory OZP umožňuje poskytovatelům náhradního plnění, aby lépe uspěli v konkurenční nabídce podobných výrobků na otevřeném trhu. Pro větší firmy je tento způsob plnění své povinnosti vůči OZP výhodnější než zaplatit odvod do státního rozpočtu, tzv. „invalidní daň“. Tento odvod by pro ně byl jakousi pokutou, kdežto formou náhradního plnění splní svou povinnost a zároveň si za své vyplacené peníze pořídí věci potřebné pro svoji činnost. Bohužel i u této formy se našli různí spekulanti, jak obejít regulérní podmínky, a tak byl zaveden způsob, který má zamezovat zneužití, ale je časově dost náročný jak pro dodavatele, tak i pro odběratele náhradního plnění. To by bylo téma na samostatný článek.
Sociální cítění firem
Naše družstvo zažilo doby, kdy bylo taktičtější neupozorňovat příliš na skutečnost, že zaměstnává invalidy, aby si odběratelé nemysleli, že tyto výrobky nejsou dostatečně kvalitní – byl to spíše hendikep. Přitom kvalita a dodržování předepsaných norem jak hygienických, tak prováděných testů ve Státním zkušebním ústavu, udržování ochranných známek apod., bylo a je pro nás zvláště u chemických a kosmetických výrobků samozřejmostí. Naopak, dá se říci, že kvalita produkce bývá kontrolována ještě více, aby se snad nestala nějaká chyba. U některých pracovníků je nutný i dohled jiné osoby, což znamená, že časové normy práce se nedají příliš zkracovat a produktivita bývá v pracovním procesu obvykle nižší. Přesto nebo právě proto, tyto výrobky nejsou a nebyly nikdy šizeny a vyznačují se tradičně spolehlivostí a účinností. V současnosti už je povědomí o podpoře hendikepovaných přece jen lepší, i když jsme se zatím nesetkali s tím, jako v některých vyspělých zemích, že je odběratel hrdý na to, že odebírá výrobky od firem zaměstnávajících zdravotně postižené pracovníky nebo že to dělá jen pro vlastní morální zadostiučinění, aby podpořil trh práce těchto lidí.
V tisku často vidíme, jak se představitelé velkých firem fotí s šekem vedle vozíčkářů, kterým poskytli dar. Jistěže je to záslužné, ale uvědomují si tito mnohdy významní odběratelé, že dlouhodobou a stabilní podporou zaměstnavatelů OZP by bylo spíše odebírání jejich výrobků za solidní ceny, které by pokryly zvýšené náklady související s vyšší nemocností, častějšími návštěvami lékaře, s nižší produktivitou pracovníků? Vyžadují stejné slevy a bonusy, jako od klasických konkurenčních firem. Jejich nákupčí jsou zainteresování na dosažení co nejnižší nákupní ceny a co největšího realizovaného objemu tržeb, a nemají mnohdy ani dostatečné znalosti o výhodách náhradního plnění. Tím se ve většině firem zabývají spíše lidé z personálního nebo mzdového útvaru. U nás stále ještě není prestižní záležitostí a samozřejmostí podpora formou solidních obchodních vztahů.
Firma zaměstnávající OZP nejen od státu bere, ale i dává.
Mnohdy je mezi lidmi povědomí, že stát živí a podporuje tyto firmy zaměstnávající OZP a říkají si, že dotace jsou zdrojem korupce, tak je raději zrušme a dejme podporu adresně každé osobě. Neuvědomují si, že například jen naše firma průměrně ročně odvádí do státního rozpočtu formou daní a odvodů na pojistném o cca 2 mil více než dostává na příspěvcích od úřadu práce. Za dvacet pět let je to 50 milionů, které přinesla do státního rozpočtu a to nepočítáme úsporu na sociálních dávkách a podporách, které by stát vyplatil nezaměstnaným a nesoběstačným OZP, pokud by neměli tuto pracovní příležitost. Nakonec, nelze vše přepočítávat na peníze, i když je to v dnešní době často zvykem. Sociální pohled v tom lidském slova smyslu, ohleduplnost a vzájemná pomoc by měla být samozřejmostí a podpora jedinců, kteří jsou tím slabším článkem v konkurenčním boji o udržení životní úrovně, by ve vyspělé společnosti, za kterou se považujeme, měla převládnout nad závistí a sobectvím.
Dobrý pocit.
Když se někdo zeptá: „Co z toho máte, že se staráte, že sháníte zakázky, že udržujete aktivní firmu, která je tu už 58 let pro všechny pracovníky bez rozdílu, pro ty zdravé i pro ty hendikepované?“ Nejspíš bychom odpověděli: „No přece, dobrý pocit“. Dobrý pocit, když jsme se setkávali dříve v podnikovém rekreačním areálu složeném ze stavebních buněk na Zelené Vodě u Nového Města nad Váhem, společně opékali špekáčky, zpívali, jezdili na podnikové zájezdy a prostě pobyli spolu. Zrovna tak nás potěší, že se bývalí spolupracovníci rádi zastaví na kus řeči, důchodci si na chvíli sednou odpočinout, než pokračují v procházce po městě. Vždycky se dá najít chvilka, třeba i u předsedy družstva, na krátkou návštěvu a zavzpomínání. A o tom to je.
 |
 |
 |
 |
+420 224 805 460 
